Heinrich Heine
| Heinrich Heine | |
 |
|
| Rodné jméno | Harry Heine |
|---|---|
| Narození | 13. prosince 1797 Düsseldorf |
| Úmrtí | 17. února 1856 (ve věku 58 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | lead poisoning |
| Místo odpočinku | Montmartre |
| Povolání | básník, spisovatel, novinář, literární kritik, 'Dichterjurist', publicista a esejista |
| Národnost | Aškenázové, Němci a Židé |
| Alma mater | Univerzita Friedricha Wilhelmse (Berlín) (1821–1823) Univerzita v Göttingenu Univerzita v Bonnu Humboldtova univerzita |
| Žánr | romantismus |
| Významná díla | Deutschland. Ein Wintermärchen. Atta Troll. Ein Sommernachtstraum. Die Harzreise Buch der Lieder |
| Manžel(ka) | Augustine Crescence Mirat |
| Rodiče | Betty Heine |
| Příbuzní | Charlotte Embden Gustav Heine von Geldern |
| Vlivy | Friedrich Schlegel Gotthold Ephraim Lessing Aristofanés George Gordon Byron Johann Joachim Winckelmann … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
 oficiální stránka |
|
 multimediální obsah na Commons |
|
| galerie na Commons |
|
 původní texty na Wikizdrojích |
|
 citáty na Wikicitátech |
|
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Christian Johann Heinrich Heine (13. prosince 1797 Düsseldorf – 17. února 1856 Paříž), vlastním jménem Harry Heine, byl německý prozaik, básník, publicista a esejista, představitel hnutí Junges Deutschland v období romantismu.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z rodiny drobného židovského obchodníka. Vystudoval lyceum a měl se stát obchodníkem. Pracoval u svého zámožného strýce v Hamburku a ve Frankfurtu,ale velké nadání k obchodování nejevil. Rodina jej proto poslala do Bonnu a Göttingenu na studium práv.[1] Židovství opustil a stal se protestantem. Od roku 1831 žil v pařížské emigraci (snažil se sblížit francouzskou a německou kulturu), jeho díla byla v Německu zakázána. Zde se roku 1843 seznámil a spřátelil s Karlem Marxem, s nímž vedl během jeho pařížského období rozsáhlé politické diskuse.[2] Heine sympatizoval se socialistickými myšlenkami, obával se však nebezpečného vlivu komunistických idejí pro kulturu. Zastával liberalistické myšlenky, ve svých básních kritizoval církev, absolutismus, militarismus a pokryteckou morálku svých současníků. Měl sklony k pesimismu, cynismu a ironii; od roku 1848 byl těžce nemocen a v posledních letech života zcela ochrnul.
Jeho styl vyhovoval českým obrozeneckým básníkům, inspiroval zejména Jana Nerudu, J.V. Friče, Sládka, Sabinu, Karla Havlíčka Borovského, Fráňu Šrámka a Františka Gellnera.
Význam[editovat | editovat zdroj]
Heine byl nejcenzurovanější autor na světě[zdroj?] - byl velmi kritický k tehdejší společnosti. Brojil proti feudalismu, poměrům v tehdejším Německu, náboženství. Jeho tvorba je prosycena erotikou, což byl jeden z dalších důvodů cenzury. Jeho díla, pokud vyšla, byla upravována, zkracována nebo zakazována. Cenzura a zákaz vydávání se vztahoval i na díla, která ještě nebyla napsána. Objevovaly se i heinovské podvrhy.
Mnoho jeho básní bylo zhudebněno známými skladateli (například Dva grenadýři - R. Schumann).
Za éry nacismu byly výtisky Heineho poezie vyřazovány z knihoven a páleny (kvůli židovskému původu), některé z jeho básní, jež během 19. století v Německu zlidověly, však byly v nacistických čítankách uváděny jako výtvory anonymního německého génia. Za doby nacismu se plně naplnil Heinúv známý výrok, že "pokud jsou lidé schopni pálit knihy, jsou schopni pálit i lidi".[3]
Slavná jsou i jeho poslední slova "Bůh mi odpustí. Je to jeho zaměstnání."[4][5] Jako jeho epitaf bývá často uváděno:
Hier liegen meine Gebeine --
Wenn wären sie nur deine!
Heine.
("Zde leží kosti moje - kéž by tak byly tvoje! Heine."[6]), avšak jedná se o mýtus. Skutečné verše na náhrobku jsou zcela jiné (Kde znaveného poutníka / místo posledního odpočinku bude? etc.[7])
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Almansor, 1823
- Anglické fragmenty (Englische Fragmente), 1831
- Atta Troll: Sen noci svatojánské (Atta Troll: Ein Sommernachtstraum), 1842
- Bimini, 1910
- Cesta Harcem (Die Harzreise), 1826
- Cesta z Mnichova do Janova (Reise von München nach Genua), 1828
- Časové básně (Zeitgedichte), 1843–1844
- Der Doctor Faust, 1851
- Doktrína (Die Doktrin), 1844
- Dva granátníci (Die beiden Grenadiere), 1844
- Enfant perdu, 1844
- Flétny a dýky, 1949
- Florentinské noci. Fragment novely. Listy z Helgolandu, 1910
- Francouzské poměry (Französische Zustände), 1833
- Hebrejské melodie. Princezna Sabat. Jehuda ben Halevy. Disputace, 1911
- Ideje: Kniha Le Grand (Ideen: Das Buch Le Grand), 1827
- K dějinám náboženství a filosofie v Německu (Zur Geschichte der Religion und Philosophie in Deutschland), 1834
- K Lazarovi (Zum Lazarus), 1854
- Kniha písní (Buch der Lieder), 1827 - lyrická sbírka, nešťastná láska, báseň Lorelei
- Korespondence Heinricha Heineho s Karlem Marxem, 1936
- Lorelei - slavná báseň
- Lutetia, 1854
- Lyrické intermezzo (Lyrisches Intermezzo), 1822–1823
- Meč a plamen, 1962
- Návrat (Heimkehr), 1823–1824
- Německo: Zimní pohádka (Deutschland: Ein Wintermärchen), 1844 - silně kritická vůči tehdejšímu Německu
- Nové básně, 1844
- O Ludwigovi Börnemu (Über Ludwig Börne: Eine Denkschrift), 1840
- O Německu (De l'Allemagne), 1835
- Obrazy z cest (Reisebildern), 1826–1831 (4 díly)
- Paměti, 1911
- Passionál, 1925
- Písně a lamentace, 1966
- Písně lásky a hněvu, 1980
- Písně o tvoření, 1932
- Plamen a květy, 1976
- Poslední básně (Letzte Gedichte), 1854
- Potulné krysy (Die Wanderratten), 1844
- První básnický leták: Jindřich Heine, 1904
- Rabín z Bacherachu (Der Rabbi von Bacherach), 1840
- Ratcliff, 1823
- Romantická škola (Die Romantische Schule), 1836
- Romanzero, 1851 - Jedno z nejerotičtějších děl
- Různé (Verschiedene), 1844
- Salón (Der Salon), 1834–1840 (4 díly)
- Severní moře (Nordsee), 1825–1826
- Slezští tkalci (Die schlesischen Weber), 1844
- Spisy, 1951–1967 (7 dílů)
- Toť starý pohádkový les, 1955
- Über den Denunzianten, 1837
- Výbor básní, 1924
- Výbor z díla, 1951 (2 díly)
- Werke und Briefe, 1961–1964 (10 dílů)
- Z básní Heinricha Heineho, 1930
- Z pamětí pana von Schnabelewopski (Aus den Memoiren des Herrn von Schnabelewopski), 1834
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ STEKLAČ, Vojtěch. Příběhy slavných. 1. vyd. Praha : Práce, vydavatelství a nakladatelství ROH v Praze, 1989. 400 s. ISBN 80-208-0612-1. S. 203.
- ↑ Jost Hermand: Heinrich Heine, Köln – Weimar 2007, kap. „Heine und Marx“, s 85n.
- ↑ Heine's famous statement was made in Almansor (1823), 245, as found in Knowles (ed.), The Oxford Dictionary of Quotations, 368. Also see: Heinrich Heine, DHA, 5: 16, from Jonathan Skolnik, Jewish Pasts, German Fictions: History, Memory, and Minority Culture in Germany, 1824-1955 (Stanford, CA: Stanford University Press, 2014), p. 147
- ↑ Poslední slova
- ↑ Poslední slova
- ↑ Epitaf
- ↑ Find a Grave
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Balajka Bohuš: Přehledné dějiny literatury /I/, SPN, Praha 1992
- HOSFELD, Rolf. Heinrich Heine: Die Erfindung des europäischen Intellektuellen. Biografie. München : Siedler Verlag, 2014. 509 s.
- Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
- Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
- Kolektiv autorů: Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, Odeon, Praha 1987
- Kolektiv autorů: Universallexikon, Bibliographisches Institut, Leipzig 1988
- Sochrová Marie: Literatura v kostce, Fragment, Praha 1995
- ŠALDA, František Xaver. heslo Heinrich Heine. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha : Jan Otto, 1897. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XI, s. 25-26.
- text hesla je k dispozici též v knize Šaldův slovník naučný, Praha : Československý spisovatel, 1986,
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Heine ve Wikimedia Commons- Galerie Heinrich Heine ve Wikimedia Commons
Autor Heinrich Heine ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Heinrich Heine
Osoba Heinrich Heine ve Wikicitátech- Das Heinrich-Heine-Portal. In: Universität Trier. (bibliografie autora on-line)
- Heinrich-Heine-Gesellschaft e.V.
- http://kirjasto.sci.fi/hheine.htm
- Židovští básníci
- Židovští novináři
- Němečtí básníci
- Němečtí satirici
- Němečtí novináři
- Romantičtí spisovatelé
- Křesťanští konvertité
- Němečtí Židé
- Narození 1797
- Úmrtí 1856
- Narození v Düsseldorfu
- Pohřbení na hřbitově Montmartre
- Úmrtí v Paříži
- Narození 13. prosince
- Úmrtí 17. února
- Osobnosti na rumunských poštovních známkách
