Emir Kusturica
| Emir Kusturica | |
 | |
| Narození |
24. listopadu 1954 (64 let) Sarajevo |
|---|---|
| Národnost | Srbové |
| Alma mater | Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze |
| Povolání | herec, filmový producent, filmový režisér, scenárista, hudebník, kytarista, hudební skladatel, prozaik a producent |
| Manžel(ka) | Maja Kusturica |
| Děti | Stribor Kusturica |
| Ocenění |
Zlatá palma (1985) Cena za nejlepší režii v Cannes (1989) Zlatá palma (1995) César Award for Best Film from the European Union (2005)  Q795752 (2013)Order of the Star of Italy Filmový festival v Cannes … více na Wikidatech |
| Webová stránka |
new |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emir Kusturica (* 24. listopadu 1954 Sarajevo) je srbský[1] filmový režisér a hudebník původem z Bosny a Hercegoviny, žijící v Bělehradě.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v roce 1954. Jeho otec pracoval jako novinář a jeho matka byla sekretářkou na místním soudu. Sám Emir vyrůstal na sarajevském předměstí Gorica.
Studoval na pražské FAMU v ročníku Otakara Vávry. Dostal se tam na doporučení Bosny a Hercegoviny po jeho úspěšných amatérských filmech. Kusturicův školní film Guernica ze 3. ročníku byl oceněn na karlovarském festivalu CILECT 1977. V rámci studia dále natočil krátké snímky Jedna část pravdy a Podzim. Školu absolvoval v roce 1978 a po návratu do Jugoslávie pracoval v sarajevské televizi. Tam natočil film Nevěsty přicházejí (Nevjeste dolaze), který vzbudil vlnu kritiky a byl následně cenzurován.[zdroj?] Jeho další film Bife Titanik byl inspirován povídkou Iva Andriće a získal ocenění na filmovém festivalu v Portoroži.
Spolu s několika dalšími filmaři, kteří studovali v Praze, dal vzniknout pojmu Pražská filmová škola, který se používá pro určité období a styl v jugoslávské kinematografii.
Na přelomu 80. a 90. let 20. století se přestěhoval do USA. Po nějakou dobu přednášel na Columbia Unviersity v New Yorku, kam došel na pozvání Miloše Formana.[zdroj?] Kvůli stěhování tak musel Kusturica dokončit natáčení svého filmu Dům k pověšení ve Spojených státech. V Americe natočil také film Arizona Dream. Tento film vyhrál dvě ceny na berlínském filmovém festivalu. Jeho film Otec na služební cestě byl oceněn na některých festivalech. V roce 1995 natočil film Podzemí (srb. Podzemlje, angl. Underground), který získal hlavní cenu na filmovém festivalu v Cannes. Film byl kritizován za prosrbský pohled na dějiny Balkánu po druhé světové válce a především rozpad Jugoslávie.
Známá je také jeho spolupráce s hudebním skladatelem Goranem Bregovićem, který složil hudbu k několika jeho filmům. Se svým synem Striborem hraje v srbské kapele No Smoking Orchestra, která vznikla původně z populární jugoslávské formace Zabranjeno pušenje (Kouření zakázáno).
V roce 2004 dokončil film Život je zázrak, který popisuje život na malé vesnici během války v Bosně a Hercegovině. Vhodné místo k natáčení filmu zvolil Kusturica na muzeální trati Šarganska osmica na jihozápadě Srbska. Film patřil k nejdražím v srbské filmové produkci. V uvedené lokalitě nechal vzniknout i tradiční resort Drvengrad, který představuje tradiční srbskou kulturu a má být symbolem boje proti globalizaci a kapitalismu. V Drvengradu pořádá také různé filmové festivaly a setkání.
V roce 2005 konvertoval na pravoslaví (původně byl sekulárním muslimem) a přijal druhé jméno Nemanja. V roce 2016 se objevila v českém překladu jeho kniha Cizinec v manželství (orig. 'Sto jada').
V roce 2008 představil vlastní dokumentární film o Diegu Maradonovi.[3]
Filmografie[editovat | editovat zdroj]
- Guernica, 1. cena na Festivalu studentských filmů Karlovy Vary (1978)
- Vzpomínáš na Dolly Bell? (Sjećaš li se Doli Bel), Zlatý lev na Filmovém festivalu v Benátkách (1981)
- Otec na služební cestě (Otac na službenom putu), (1985)
- Dům k pověšení (Dom za vešanje), Cena za režii na Filmovém festivalu v Cannes, (1989)
- Arizona Dream, Stříbrný medvěd na Filmovém festivalu v Berlíně, (1993)
- Underground, Zlatá palma na Filmovém festivalu v Cannes, (1995)
- Černá kočka, bílý kocour (Crna mačka, beli mačor), Stříbrný lev za režii na Filmovém festivalu v Benátkách, (1998)
- Život je zázrak (Život je čudo), (2004)
- Závěť (Zavet), (2007)
- Na mléčné dráze (Na mliječnom putu), (2016)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kusturica: Srbija je moja otadžbina (Kusturica: Serbia is My Homeland) [online]. B92, 19 January 2014 [cit. 2014-01-19]. Dostupné online.
- ↑ http://www.nytimes.com/2005/05/08/magazine/08EMIR.html?pagewanted=all&_r=0
- ↑ Článek na portálu jutarnji.hr (chorvatsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emir Kusturica ve Wikimedia Commons 
Osoba Emir Kusturica ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emir Kusturica
