Deník Finantial Times dnes zveřejnil zprávu o požadavku Evropské komise na sociální síť X, aby umožnila “povolaným autoritám” přístup ke svým interním dokumentům.

Komise tak činí v souvislosti s vyšetřováním možných „nenávistných projevů“ a „dezinformací“, které definuje nařízení o digitálních službách (DSA) . Kontrola má určit, zda by se se sítí X mělo zacházet jako s „rizikem“.

Šetření Evropské komise, které bylo oznámeno v pátek, vyžaduje, aby síť X předala interní dokumenty týkající se jejího doporučovacího algoritmu a programovacích rozhraní. Komise rovněž vydala „příkaz k uchovávání“ všech relevantních dokumentů týkajících se toho, jak by mohl být algoritmus v budoucnu změněn.

Kromě toho regulátor EU požádal také o přístup k informacím o tom, jak sociální síť moderuje a zesiluje obsah.

Společnost X dostala čtyři týdny na to, aby splnila ustanovení zákona, který je dlouhodobě kritizován zastánci svobody projevu, ale prosazován EU jako prostředek k „vytvoření spravedlivého, bezpečného a demokratického online prostředí“ pro občany, jak uvedla místopředsedkyně Evropské komise pro technologickou suverenitu, bezpečnost a demokracii Henna Virkkunenová.

Tento krok následuje po stížnostech německých politiků, že algoritmus X podporuje obsah krajní pravice před volbami, které se v zemi konají 23. února. Vládnoucí politici Německa, včetně kancléře Olafa Scholze, mají podezření, že podpora Elona Muska pro opoziční AfD by se mohla projevit tím, že X posílí obsah této strany.

Na otázku, zda je zpřísněná kontrola reakcí na kontroverzní rozhovor, který Musk minulý týden poskytl jedné z vedoucích osobností AfD Alici Weidelové, mluvčí Komise uvedl, že nová žádost pomohla „monitorovat systémy kolem všech těchto událostí, které se odehrávají“.

V případě zjištění porušení pravidel DSA mohou velké platformy čelit pokutě ve výši až šesti procent svého celosvětového obratu.

Časopis TIME zveřejnil 19. ledna článek, obsahující překvapivou formulaci, že když v únoru 2022 vypukla válka, tehdejší prezident Joe Biden „stanovil tři cíle americké reakce“ - a „vítězství Ukrajiny mezi nimi nikdy nebylo“. Článek dále sdělil, že fráze, že Washington bude podporovat Kyjev „tak dlouho, jak to bude nutné“, byla „záměrně vágní“.

Žádné sliby ohledně území

Eric Green, člen Bidenovy Rady pro národní bezpečnost, který dohlížel na politiku vůči Rusku, pro TIME uvedl, že USA „záměrně... nedaly prezidentu Volodymyru Zelenskému žádný slib“, že „získají zpět všechna území, která Rusko okupovalo“ od počátku konfliktu, „a už vůbec ne rozsáhlá území na východní Ukrajině a Krymském poloostrově, která zabralo při své první invazi v roce 2014“.

Bílý dům se podle něj domnívá, že „to není v silách Ukrajiny, a to ani s robustní pomocí Západu“. „To by v konečném důsledku nebylo úspěšné. Důležitějším cílem bylo, aby Ukrajina přežila jako suverénní, demokratická země, která může svobodně usilovat o integraci se Západem.“

Malé uspokojení z úspěchu

To byl jeden ze tří cílů, které si Biden stanovil. Chtěl také, aby USA a jejich spojenci zůstali jednotní, a trval na tom, aby se zabránilo přímému konfliktu mezi Ruskem a NATO. Podle TIME, byly všechny tři klíčové cíle Bidenovy administrativy na Ukrajině dosaženy, nicméně „úspěch“ na těchto frontách „poskytuje jen malé uspokojení“ některým „nejbližším spojencům a poradcům bývalého prezidenta“.

Green uvedl, že toto vítězství Washingtonu na Ukrajině je „bohužel takovým úspěchem, kdy z něj nemáte skvělý pocit“, a to kvůli „utrpení Kyjeva“ a „tolika nejistotám ohledně toho, jak to nakonec dopadne“.

Konec války do šesti měsíců

Donald Trump 7. ledna na tiskové konferenci ve svém letovisku Mar-a-Lago pronesl řadu poznámek, v nichž zopakoval svůj závazek ukončit válku. „Budeme se muset s Ruskem vyrovnat,“ prohlásil. Prezident v projevu sympatizoval s „do kamene vytesaným“ odhodláním Moskvy nepřijmout Kyjev do NATO, varoval, že situace „může eskalovat a být mnohem horší“, a vyjádřil naději, že konflikt by mohl být ukončen do šesti měsíců.

V prosinci 2024 časopis Empire House Foreign Policy argumentoval pro vyřazení Kyjeva z případných mírových jednání. Zdůvodňoval to potřebou nejprve vyjasnit nepřekročitelné podmínky obou stran a rizikem úniků informací a protestů. Prezident Zelenskyj také nebyl pozván na Trumpovu inauguraci. V rozhovoru pro Newsweek 6. ledna uvedl, že se nemohl zúčastnit, protože se to „během války“ „nesluší“. Trumpův syn Donald junior Zelenského vyprávění však vyvrátil a prohlásil, že Zenenskyj „asi třikrát neoficiálně požádal o pozvání a pokaždé byl odmítnut“.

V epizodě POD ROUŠKOU popisujeme dění v pozadí investigativního dokumentu televizní stanice CNN Prima News, který zachytil aktuální vývoj během epidemie.

Jak se lišila realita od mediálního obrazu? Jak fungovalo zákulisí komerční televize s velkými ambicemi vyrovnat se americké předloze? Jak vypadala každodenní praxe redaktorů CNN Prima News? Jak byl dokument Pod rouškou přijat vedením televizní stanice?

Read more

Překlad původního článku autora

Pouhých pětapadesát minut po zahájení inauguračního ceremoniálu prezidenta Donalda Trumpa spustila levicově orientovaná skupina advokátů požadavek na vyšetřování s cílem odvolat ho z funkce.

John Bonifaz, předseda organizace Free Speech for People, Inc. oznámil požadavek na odvolání prezidenta „za trestné činy, kterých se dopustil již při složení přísahy“.

Free Speech for People, Inc. zveřejnilo speciální webovou stránku s názvem Impeach Trump Again, která tuto iniciativu propaguje. Organizace navrhla, že Trump by mohl být zbaven úřadu za řadu přestupků. Mnohé z údajných trestných činů, které vyjmenovávají - včetně „používání rasistické a xenofobní rétoriky“, „šíření nebezpečných dezinformací“ a jmenování „miliardářů přispívajících na kampaň, jako je Elon Musk“ - neporušují žádný trestní zákon a naznačují špatné pochopení americké ústavy.

Skupina propaguje vyšetřování impeachmentu prostřednictvím různých kanálů sociálních médií.

Vášnivý požadavek impeachmentu ostře kontrastuje s vyčerpaností velké části protitrumpovské levice. Před osmi lety protestovaly ve městech po celé zemi odhadem 3 až 4 miliony Američanů. Ve Washingtonu demonstrovaly statisíce lidí, tentokrát šlo o malé, rozptýlené protesty a levicové davy ve Washingtonu čítaly jen tisíce hlav.

Hněv z Trumpova prvního zvolení se rychle proměnil v sérii vyšetřování FBI a Kongresu, která se snažila prokázat ruský vliv na jeho prezidentskou kampaň v roce 2016. Vyšetřování nepřinesla jednoznačné důkazy o jakémkoli ovlivňování voleb nebo jiném zlovolném vlivu, který by mohl ovlivnit výsledek tohoto klání.

Stranické šílenství však vyneslo stovky milionů dolarů levicově orientovaným advokačním skupinám, které slibovaly, že proti Trumpovi svedou boj. Krátce po Trumpově první inauguraci vybrala ACLU za jediný víkend 24 milionů dolarů se sliby, že zastaví jeho exekutivní opatření u soudů. Free Speech for People patřila k mnoha levicovým organizacím, které během první Trumpovy vlády několikrát prosazovaly impeachment.

„Komunikujeme s Tomem Steyerem,“ chlubil se Bonifaz s odkazem na demokratického miliardáře, když hovořil o jeho snaze získat prostředky na vyšetřování impeachmentu v roce 2017. Skupina evidentně některý miliardářský vliv vítá.

Bonifazova nejnovější nabídka obsahuje okázalou vstupní stránku a výzvu k podpisu petice. Zdá se, že jde o další fundraisingový trik, který hraje na emoce rozhořčených levicově orientovaných voličů a demokratických straníků.

V budoucnu bude třeba hlídat druhou Trumpovu vládu - v oblasti korupce, plýtvání, podvodů a zneužívání či překračování moci federální vlády. Trumpovo vydání speciální kryptoměny otevřelo zahraničním vládám nebo jiným zlovolným zájmům kanál, kterým mohou k němu nebo jeho rodině přivádět nezákonné platby. Jiní vyjádřili obavy z Trumpových návrhů, že by mohl vést trestní vyšetřování jako odvetu proti politickým oponentům. Tyto otázky si však žádají vyšetřování s doloženými výsledky, nikoli hysterické požadavky na impeachment.

Pokud dojde ke zločinům, musí se Američané napříč spektrem ozvat a volat po odpovědnosti.

Je však třeba také disciplinovaně usilovat o to, aby se neopakovaly podrazy a hysterie typu „Resistance Inc.“ z minulosti. Prožili jsme čtyři roky s extremistickými skupinami, které manipulovaly s rozhořčením proti Trumpovi a nesmyslně překrucovaly program Demokratické strany. Maniakální rozhořčení posílilo malou armádu podvodníků a politických šarlatánů, od nyní uvězněného advokáta Michaela Avenattiho po speciální politické akční výbory typu „Lincoln Project“, spolu s nepřetržitou neobjektivitou až lživostí televizních stanic, jako je MSNBC.

Free Speech for People není ale žádnou přes noc vzniklou organizací ani jedním z mnoha narychlo vytvořených podvodných politických akčních výborů, které mají oklamat drobné dárce. V poradním výboru organizace je mnoho významných profesorů práva a právních expertů, včetně několika bývalých soudců nejvyššího soudu. Tato skupina by měla mít na víc, než je tento styl bezmyšlenkovité propagace.

Lee Hu Fang (narozen 31. října 1986) je americký novinář, držitel ceny Izzy Award udělované Park Center for Independent Media a člen týmu Twitter Files. Dříve působil jako investigativní reportér v The Intercept, přispěvatel do The Nation a autor v progresivním médiu Republic Report.

V prosinci 2022 Fang v časopise The Intercept uvedl, že americké ministerstvo obrany využívalo síť účtů na Twitteru k formování názorů na americké intervence na Blízkém východě v rámci „vládou podporované tajné propagandistické kampaně”. Mnohé z účtů podle nálezů v dokumentech Twitteru fungovaly bez zveřejnění jejich příslušnosti k americké vládě.

Současná vláda je tak odvážná, že se dokáže postavit sama za sebe i proti všem. Je jí lhostejné, jak ji vnímají občané a jak bude její stopa hodnocena historiky. O co se opírá její nebojácnost, se kterou při svém sprintu průběžně odhazuje zátěž ústavnosti? Odpověď se nabízí. Tato protičeská vláda věří, že i kdyby skončila v hnoji nebo za katrem, bude to jen dočasné nepohodlí a nakonec přijde rovnýma nohama do nebe. Kolektivně. Premiér bude navíc za své zásluhy, rovnající se v očích Vatikánu zázraku, blahoslaven.

Tato výjimečná vláda totiž stihla během mandátu zatemnit nejen budoucnost českého státu, ale ve finiši i škrtnout samotný smysl českých dějin, když podepsala konkordát se Svatým stolcem. Tedy vazalskou smlouvu, od které kdysi i katoličtí Habsburkové odstoupili, protože dogma o neomylnosti papeže pro ně bylo nestravitelným soustem. Sepětí trůnu a kříže ale povolilo až pádem monarchie, zbyly z něj jen pevné úchytky, vhodné na zavěšení sokolských kruhů. Z nároží ulic popadala jména panovníků, jejich příbuzných, c.k. maršálků a římskokatolických hodnostářů, a vracela se jména národních hrdinů. Mnohé náměstí či náves ozdobily pomníky Husa či Komenského.

První prezident Československé republiky, jehož odkazem se vládnoucí politolog Petr Fiala zaklíná, tedy T. G. Masaryk, se promyšleně snažil vysušit pobělohorské močály a napříč časem vracel českému národu čest a slávu hledačů Pravdy. Zavedl státní svátek Jana Husa, povýšil jeho krédo, že Pravda vítězí, na prezidentskou standartu, pochválil žižkovské hasiče za svržení Mariánského sloupu, neboť „ten sloup byl politickou potupou pro nás,“ přispěl na dostavbu korunovační katedrály a objednal pro ni oltář od protestantského sochaře Bílka, inicioval založení Církve československé husitské, dopustil se výroku, že „náš program je Tábor,“ ale především schválil pozemkové reformy, které omezily majetky církve a šlechty a vracely půdu potomkům exulantů. K připravované odluce církve od státu, která už měla paragrafové znění, ale nedošlo s ohledem na katolické Slovensko.

Když Benešova poválečná vláda pokračovala v pozemkových reformách a zabrala i majetky kolaborujících řádů, snášel Vatikán svou trpnou pozici v „kacířském regionu“ s trpělivostí instituce, která je nejen svatá, ale i věčná. Ovšem za následné éry komunistických vlád ještě přituhlo, a církve, nejen římskokatolická, procházely cestou vskutku trnitou.

Ihned po změně režimu v roce 1990 vyrukovala církev s připravenými seznamy nemovitých i movitých majetků, které z pozice obětního beránka vyžadovala zpátky. Zbrkle přijaté tzv. výčtové zákony měly zajistit náhradu křivd způsobených řádům a kongregacím v padesátých letech. Pro svou nepřesnost ale vyvolaly řadu žalob. Většinu sporů o neprávem vydané majetky církev vyhrála, neboť i chybné zákony byly v sametově velkorysé atmosféře vnímány jako závazné.

„Bůh, náš Otec, pro chování deset nám dal přikázání; ale církev, jeho Máť, zkrátila je v jedno: Plať!“ (K. H. Borovský)

Pokus o vlastnictví korunovační katedrály už ale Vatikánu nevyšel. Během osmnácti let, po které se soud vlekl, poztrácela katolická církev morální kredit u většinové české společnosti. Místo něj získala zlaté kreditní karty, neboť kontroverzní zákon o církevních restitucích Sněmovnou těsně prošel. Stalo se to v časných ranních hodinách 8. listopadu 2012, tedy symbolicky v den výročí porážky českých stavů na Bílé hoře. Když jde o majetky, je i hlas kriminálníka posvěcenou pomocí. Schválením restitucí, které nasypaly pár drobků i církvím malým, se ŘK církev stala největším soukromým vlastníkem pozemků v ČR, což odsuzovali nejen čeští občané, ale dokonce i Evropská komise. Vzpomínáte si ještě na ujištění tehdejšího premiéra Nečase, že podvodné církevní restituce (de facto dary) a smluvně zajištěné finanční náhrady znamenají definitivní odluku církve od státu?

Dvanáct let poté se ta slíbená „odluka“ převtělila do konkordátu se Svatým stolcem. Politolog v čele vlády tak opětovně otevřel vozovou hradbu.

Poprvé se tak stalo 30. května 1434 válečnou lstí v bratrovražedné bitvě u Lipan. V seskupení Panské jednoty (tedy kališnických a katolických sborů) se tehdy nacházel i mladičký husitský šlechtic Jiří z Kunštátu a na Poděbradech, byla to jeho zasvěcující bitva. Krvavé vítězství nad radikálním křídlem husitů a odér kouře stoupajícího ze stodol, kde byli zaživa upáleni zajatci, zformovaly duši a mysl sotva čtrnáctiletého chlapce zrychleně, avšak natrvalo. Až do smrti vnímal Lipany jako varovné memento.

Budování státu na světských základech

Životopis Jiřího z Poděbrad může i dnes (a právě dnes) sloužit jako manuál pro politiku všech azimutů, o kterou usiloval tento přední český šlechtic, později hejtman, pak správce království a nakonec první český král zvolený sněmem, ačkoliv nepocházel z vladařské dynastie. Státnická moudrost, kterou Jiřímu z Poděbrad přiznávali i političtí protivníci, nebyla moudrostí učence, ale přemýšlivého učedníka. Místo knih studoval jednání lidí, dokázal „vyčíst“ jejich motivy a zájmy a tedy i charaktery. Uměl tak rozpoznat, s kým a proč může počítat, a za jakou cenu.

Věrně ctil kalich, ale k fanatismu měl daleko. Obě jeho manželky byly z katolických rodů, ovšem na studené lože si nemohl stěžovat. Zplodil dvanáct dětí. Svou ambici na založení české panovnické dynastie ale dokázal obětovat pro vyšší cíl - zajištění ochrany státu.

Značná část Jiříkových diplomatických i válečnických akcí byla vedena potřebou vzdorovat mocenským zásahům papeže. Jako král dvojího lidu brzy poznal, jak křehké jsou církevní pečetě na smlouvách a jak snadno lze zničit dohody o politickém spojenectví, když narazí na papežské veto. Český král se ale nevzdal plánu vybudovat stát na světských a nikoliv církevních základech. Vatikán to hodnotil jako donebevolající drzost a zablokoval i Poděbradovu předčasně zrozenou myšlenku na vznik mírového společenství evropských křesťanských států, které by řešily konflikty diplomaticky a měli smlouvu o vzájemné pomoci proti útokům islámu. Návrh husitského krále byl zpracován s pomocí jeho vzdělané manželky královny Johany. Její bratr Lev z Rožmitálu vedl roku 1464 české poselstvo k evropským dvorům. Byl to první pokus ve světových dějinách naznačující moderní směr diplomacie. Ovšem papež, který byl mocensky nadřazený i císaři a jehož strategií bylo dosahování zisku, úsilí českého státníka zmařil: neboť s kacíři se nemluví. Takzvaný český vřed na těle křesťanství byl štítivě ohrazen a Jiří z Poděbrad exkomunikován.

Průsečík Bílé hory

Cordon sanitaire proti šíření nákazy ze země kacířů dočasně polevoval jen tehdy, když udatní Češi pomáhali bránit Evropu proti tureckým nájezdům. Po bitvě u Mohuče, kde zahynul Ladislav Jagellonský, ztratili zemští páni ostražitost, uvěřili předvolebním slibům Ferdinanda I., že zachová stávající svobodu víry a práva stavů a zvolili katolického Habsburka za českého krále. V Římě se rozezněly děkovné zvony. Bylo to ale předčasné, neboť čeští protestanští páni, jejichž víru sdílela většina obyvatel země, dokázali o svá práva nejen bojovat, ale vychovali ke statečnosti i potomky.

Druhé stavovské povstání, vyprovokované porušováním Majestátu o náboženské svobodě, začalo symbolicky – defenestrací kolaborantů. Tedy svržením katolických místodržících z hradních oken České kanceláře. Skončili potupně v mazlavém hnoji, ale přežili. Podle legendy zmírnila jejich pád Panna Maria svou plachetkou. Dohlédla i na to, aby zraněný Slavata a mírně pochroumaný Martinic dokulhali do paláce kancléře Lobkovice, kde jim paní Polyxena poskytla první pomoc. Zatímco na Staroměstském náměstí už lid slavil a vůdci povstání rozesílali žádosti o vojenskou podporu adresované protestantským panovníkům, sepsala i markytánka Polyxena Lobkovicová svou verzi v žalobném listu pro císaře. Než s ním jezdec dojel do Vídně, svolali stavové zemskou hotovost. Churavějící Matyáš Habsburský chtěl revoltu srovnat ústupky, ale papežský poradce mu hříšnou myšlenku na smír zapověděl. A tak se dva roky válčilo a nebýt moravského velmože Karla Žerotína, který svým stavům zakázal, aby české dobrodružství podpořily a dokonce Vídni poskytoval informace o rozmístění vojsk... a kdyby nezradil Valdštejn… a kdyby se zvoleným českým králem nestal Fridrich Falcký... a kdyby anglický král poslal vojsko včas… Těch kdyby je povícero, ale protože k nim nedošlo, skončila oprávněná revolta 8. listopadu 1620 prohranou bitvou na Bílé hoře.

Falcký králík vzal do zaječích a Praha otevřela brány bez boje. Demonstrativní poprava stavovské elity proběhla se středověkou krutostí. A pozdější Obnovené zřízení zemské vydané Ferdinandem II. bez souhlasu sněmu konečně vyřízlo ten český vřed a ránu zhojilo kyselinou. Po třicetileté válce, která změnila mapy a charakter evropských států, přiklepl Vestfálský mír zpustošené a vykradené země České koruny do vlastnictví Habsburků. Mariánský sloup, vztyčený na Staroměstském náměstí pár metrů od popraviště, byl razítkem stvrzujícím absolutistickou nadvládu Vídně a Říma nad českým královstvím na věčné časy.

Dnes replika sloupu, svrženého po vyhlášení Československé republiky, znovu ční na původním místě. Návštěvníci Prahy se u ní fotografují, pro objektiv jsou sochy andělů zabíjejících kacíře atraktivnějším pozadím než zašedlá hmota Husova pomníku s nápisem Milujte se a pravdu každému přejte.

Lipany podruhé – tentokrát prohra bez boje

Pod gotickou klenbou Vladislavského sálu odeznělo v průběhu staletí mnoho projevů, některé skončily na hnojišti dějin, jiné rezonují dodnes. Například ustavující text České konfederace rovnoprávných států vyhlášený ve Vladislavském sále 31. července 1619 po generálním stavovském sněmu, představoval vrchol českého směřování k politické a duchovní samostatnosti. Text ústavy připravili zástupci pěti zemí České koruny (tedy Čech, Moravy, Slezska a Horní a Dolní Lužice). Krátkou životnost stavovsko - federativního státu ukončil meč kata Mydláře. V současnosti nachází projekt konfederace středoevropských zemí nový aktualizovaný smysl a četné přívržence. Jedním z nich byl například historik Jaroslav Bašta. Český premiér Petr Fiala ale získal pro směřování české státnosti „spolehlivější“ kompas.

Na mezinárodní smlouvě se Svatým stolcem se už skví jeho státnický podpis vedle signatury vatikánského státního sekretáře kardinála Pietra Parolina. Oba pánové se během slavnostního aktu 24. října Léta Páně 2024 usmívali a kardinálova radost byla zajisté upřímná. Zásluha na konkordátu uzavřeného s pokořenými Čechy mu nejspíš umete cestičku ke konkurzu na post papeže. Zato Petra Fialu při podpisu asi mrazilo v zádech. Překonával to lživým tvrzením, že smlouva je oboustranně vyvážená a držel při tom zkřížené prsty za zády. Jako profesor politologie totiž musel vědět, že je pouze jednostranně výhodná a Česká republika v ní figuruje jako vazal plnící závazky, za které nedostává žádnou protihodnotu. Ani Petr Fiala si z posmrtného blahoslavení za svou zradu zaživa nevezme nic. A nikdo si nedovolí jej podezírat, že si protihodnotu už vybral ve Vatikánské bance.

Smlouva s Svatým stolcem znevažuje ústavu České republiky a svým historickým významem popírá vývoj českých dějin, když zahlazuje stopu odporu mnoha generací vůči církevním dogmatům a panování Římskokatolické církve nad státy a dušemi lidí. Evropané, kteří aspoň zběžně znají historii, musí sledovat s úžasem, jak starobylý národ, který si jako první na světě prosadil právo na svobodu víry, dnes bez boje a rozruchu otevírá vozovou hradbu a přiznává Vatikánu právo zasahovat do kompetencí demokratického státu a zaplevelovat jeho školství, zdravotnictví, sociální služby, vězeňství, armádu i policii svými prokádrovanými věrozvěsty s doprovodnou kohortou ziskovek.

Muži v komžích se už dnes účastní důležitých státních aktů České republiky včetně jmenování generálů a brzy nastanou polní mše a žehnání zbraním. Zatím přežehnávali jen plzeňské pivo, odesílané darem do papežských sklepů a kropili žirafí mláďata či nové typy aut. Žehnání dronům a „mírovým“ sborům si v přímém přenosu teprve užijeme. Na rozdíl od humorně ztvárněných epizod s postavou feldkuráta Katze to ale příliš k smíchu nebude.

Smlouva se Svatým stolcem je unikátní i v tom, že na území ČR zaručuje praktikování všech náboženství, takže i islámští bratři tu najdou zaslíbený prostor pro stavbu mešit. Možná, že v budoucnu bude vrhat stín na Pražský poledník namísto repliky Mariánského sloupu originální minaret.

Nebudu probírat, co vše České republice smlouva s Vatikánem nařizuje, podstatnější je, co nám bere. Jde o promyšlený rozval opěrné zdi, kterou vytvořily generace našich předků. Tuto vozovou hradbu teď zbořila „naše“ nečestná (ne)česká vláda podpisem premiéra na konkordátu. Ta samá vláda, která se podle svých slov a činů nebojí ani konfliktu s jadernou mocností, nyní padla na kolena před Vatikánem. A přitom, kolik divizí má papež?

Ještě se čeká na schvalování vazalské smlouvy demokratickým Parlamentem ČR. První pokus před dvaceti lety byl neúspěšný. Tehdy to ale byla jiná smlouva. Obsahovala totiž závazek o převodu majetků, což poslanci zamítli. Církev svatá operativně pozměnila taktiku a místo přímého útoku na to šla od lesa. Lesník Schwarzenberg založil TOP 09 a pod heslem Kníže má k lidu blíže, získal pro zákon o církevních restitucích pochopení i mezi ateisty.

Vítězný osmý listopad 2012 ale církev uspokojil jen zpola, kromě majetků si chtěla přikrást i duši národa. V důsledku tajných jednání s pátou kolonou se teď tedy nůž ve staré ráně otočil ještě jednou. Už bez krve. Neboť jen pomsta vykonaná za studena neriskuje horkou odvetu. Za co se vlastně církev svatá Čechům mstí? Tak dlouho a tak usilovně? Nedovede dodnes přijmout, že naši předkové chtěli dobrou zvěst o Božím království na zemi uskutečnit a ne ji jenom papouškovat jako mantru? Že místo odpustků, které korumpovaly svědomí, pojímali odpouštění podle Otčenáše, tedy jako osobně uskutečňovanou léčbu nenávisti? Nebo, že touhu večeřet s Bohem přiznávali každému a ne pouze privilegovaným?

S Vatikánem na věčné časy?

Při současném rozložení sil ve Sněmovně je pravděpodobné, že konkordát hlasováním projde. O souhlasu Senátu netřeba pochybovat. Místodržící na Hradě kapitulaci podepíše bez rozechvění. „Pane státní prezidente, s vámi nezabloudíme!“ volala mládež z kuratoria na schouleného Emila Háchu. Při mši na oslavu konkordátu v katedrále bude katolická mládež zpívat na kůru a rezident Pavel bude vzpřímeně sedět v první lavici.

Ale zatím někde v meziprostoru a ve stojatém bezčasí čekají na tmavém nádvoří (snad hradu Sion?) strážci národní paměti, i jeho budoucnosti. Muži na slovo vzatí a ženy statečné. Zahřívají si dlaně nad ohněm planoucím v železném koši a mlčky vyhlížejí posla.

Tak už jen vybrat běžce

pro marathón napříč časem,

aby čekajícím na zprávy z domova

posledním dechem oznámil: Prohráli jsme!

A padl mrtev? Ne!

Muži přitáhnou vysíleného posla k ohni,

a ženy, vědoucí, že o pravdu se nehlasuje v kostnici s kostlivci,

mu dají napít víno z kalicha.

Neboť každá smlouva, včetně té rezidentské o konkordátu, se dá zrušit. Zákon je to, o čem lid rozhodne naposledy! Proto - nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme. A vězme, že pokud své zvolené zástupce nestihneme umravnit teď my, hodí do potupného konkordátu vidle naše děti. S rozmachem a s radostí, že mohou, po výměně figur, sehrát koncovku v té tisícileté partii.

Překlad původního článku na serveru Seymourhersh.substack.com

Jako většina Američanů vítám nedávnou dohodu o příměří mezi Izraelem a Hamásem, která byla dnes schválena izraelským bezpečnostním kabinetem. Potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že nastupující Trumpova administrativa byla přímo zapojena v podpoře Bidenova týmu tím nejpozitivnějším způsobem: řekla izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, že dohoda musí být uzavřena.

Nelíbila se mi většina zahraniční politiky Bidenovy administrativy a jako novinář i občan jsem se hodně obával toho, co udělá nový Trumpův tým. Ale dávno jsem se naučil, že prezidentství nelze posuzovat podle obalu.

Koncem roku 1967 jsem byl nezávislým novinářem ve Washingtonu a byl jsem absolutně proti probíhající americké válce v Jižním Vietnamu. Přemluvili mě, abych se připojil k tehdy vznikajícímu týmu jediného demokratického člena Senátu, Eugena McCarthyho z Minnesoty, který byl ochoten postavit se prezidentu Lyndonu B. Johnsonovi, také demokratovi, tehdy kandidujícímu na druhé funkční období, který eskaloval zděděnou válku masivním bombardováním. Měl jsem být tiskovým mluvčím a při cestování s kandidátem připravovat denní politická prohlášení a pracovat na projevech.

McCarthy, člen Výboru pro zahraniční vztahy, zdaleka nebyl zářnou hvězdou. Ale jako oddaný katolík vnímal vietnamskou válku v morálních souvislostech a znepokojovalo ho rozhodnutí Pentagonu snížit minimální přijatelné skóre v armádních standardních testech inteligence ve snaze naverbovat více mladých mužů z ghett a chudinských čtvrtí Ameriky, kde byly vzdělávací příležitosti omezenější, jak je tomu ostatně dodnes. McCarthy veřejně označil takové jednání za "změnu barvy mrtvol". Rychle se stal mým člověkem.

Několik týdnů po nástupu do práce jsem cestoval s McCarthym na fundraisingové turné v Kalifornii a ocitl jsem se před hollywoodskou vilou, kde McCarthy žádal o peníze bohaté a slavné. Takové akce byly vždy nudné a já jsem se ocitl venku před vilou s několika místními a národními reportéry. Jedním z těch venku byl Peter Lisagor, tehdejší brilantní šéf washingtonské kanceláře Chicago Daily News. Připojil se k naší protiválečné kampani ze zvědavosti, jak jsem tušil, protože šance na donucení Johnsona ke změně jeho agresivní vietnamské politiky se zdály být nulové uprostřed neustálého amerického bombardování.

Jak jsem se později dozvěděl, Lisagor byl jedním z mála novinářů pozvaných v roce 1966 na let Air Force One s prezidentem při jedné z jeho prvních cest do Vietnamu. Let byl držen v tajnosti, dokud Johnson nedorazil do Saigonu.

Lisagor mi vyprávěl příběh - nejspíš mě chtěl povzbudit, protože jsme tehdy měli v průzkumech 5 procent - o čase, který strávil v roce 1961 na Harvardu a Massachusettském technologickém institutu. Nepamatuji si, zda tam byl kvůli reportáži - byl stipendistou Niemana na Harvardu v roce 1948 - ale byl tam v den inaugurace 1961, zatímco ve Washingtonu skládal přísahu charismatický John F. Kennedy před předsedou Nejvyššího soudu Earlem Warrenem.

Jak Lisagor vyprávěl, sledoval přísahu s hloučkem studentů a členů fakulty MIT v kavárně s televizí, a právě když Warren prohlásil JFK prezidentem, mladý člen fakulty jménem Noam Chomsky ohromil malý dav prohlášením o Kennedym a jeho vazbách na Harvard: "A nyní začíná teror."

Chomského pointou, jak se později ukázalo v jeho spisech, bylo, že Kennedyho pojetí americké výjimečnosti nebude ve Vietnamu fungovat. A nefungovalo. A Lisagorova pointa pro mě, jak jsem to postupem let pochopil, byla, že nelze vždy předvídat, který prezident se stane mírotvůrcem a který ničitelem. Lisagor zemřel, příliš mladý v 61 letech, v roce 1976.

Joe Biden mluvil o míru - a stáhl americké síly z Afghánistánu - ale pomohl vtáhnout Evropu a Ameriku do války proti Rusku na Ukrajině a podpořil Benjamina Netanjahua ve válce proti Hamásu a nakonec proti palestinskému lidu v Gaze.

Donald Trump vždy mluví tvrdě, ale jedním z jeho prvních velkých zahraničněpolitických kroků po vítězství v prezidentských volbách bylo nařídit svým vysokým poradcům, aby spolupracovali s Bidenovým zahraničněpolitickým týmem na možném ukončení války v Gaze a záchraně nespočtu životů. A slyším, že probíhají vážná jednání o ukončení války na Ukrajině.

Člověk nikdy neví.

Psali jsme také:

Reportéři on-line

Seymour Hersh odkrývá svůj zdroj: Můj přítel, který zastavil Nixona i válku

Jeden z nejslavnějších amerických investigativních novinářů Seymour Hersh, držitel mnoha novinářských cen včetně Pulitzerovy ceny, který se proslavil především odkrytím masakru v My Lai během války v…

Read more

2 years ago · Cecílie Jílková

Reportéři on-line

Dokument: Kauza Pentagon Papers (2009)

Daniel Ellsberg, absolvent Harwardu (disertační práce Ellsbergův paradox) se takřka po snové kariéře v Pentagonu a RAND ind., kde měl mimo jiné na starosti nukleární strategii boje, rozhodl po dvou l…

Read more

2 years ago

Na vině je vlna zákonů, které vyžadují, aby uživatelé ověřovali svůj věk nahráním osobního dokladu totožnosti, píše Christina Maasová na serveru Reclaimthenet.org.

Pornhub a další stránky nyní ve většině jižních zemí USA vítají uživatele digitální zdí. Jako první s touto myšlenkou přišla Louisiana. Do roku 2025 se praxe rozšířila do států Texas, Mississippi a Florida a inspirovala celou řadu předpisů.

Poté, co v lednu 2023 vstoupil v platnost louisianský zákon, uživatelé ve státě museli ověřit svůj věk prostřednictvím LA Wallet, státní aplikace podobné české aplikaci eDoklady. Výsledkem byl 80% pokles návštěvnosti stránek během několika týdnů.

Nejde pouze o porno stránky

Nejde však jen o webové stránky pro dospělé. Kalifornský zákon SB 976 je například tak široký, že vyžaduje, aby platformy zavedly nástroje pro odhad věku i pro neexplicitní služby.

Most v Louisianě také zavedl digitální mýtné brány kompatibilní s digitálními řidičskými průkazy LA Wallet. Další na řadě by podle Christiny Maasové mohly být násilné videohry, politická fóra, a dokonce i nekorektní memy - někteří zákonodárci už je mají ve svém programu.

Vzestup používání VPN

Společnost ProtonVPN zaznamenala od konce prosince 2024 prudký nárůst registrací v USA, což se shoduje se zavedením zákonů o digitálních průkazech totožnosti, které vyžadují, aby obyvatelé států jako Texas, Florida a Jižní Karolína ověřili svůj věk nahráním vládou vydaného průkazu totožnosti. Tento nárůst dosáhl vrcholu 1. ledna 2025, kdy oficiálně začala platit poslední vlna omezení.

„V současné době pozorujeme masivní nárůst registrací do ProtonVPN pocházejících z USA,“ uvedla společnost na Twitteru.

(Ukázka z knihy)

V obchodě s domácími potřebami si vybral bílou bakelitovou bandasku s víčkem. Sundal ji z regálu. „Jaký má obsah?“

„Tak na tři piva,“ odhadl prodavač. Pak nádobu otočil. „Jo. Litr a půl.“ Vlastně bych do té menzy měl jít, uvědomil si, když vyšel na chodník. Najíst se. Abych měl sílu. Ale přes Jindřišskou ne. Abych ji zase nepotkal.

Hovězí polévka. Guláš. „Pět knedlíků?“ vyhlédla kuchařka ze servírovacího okénka.

Přikývl.

„Ty kolaborantský noviny tu byly zas! Ale hodila jsem to rovnou do smetí.“

Znovu přikývl, už nechtěl s nikým mluvit.

Sedl si pod okno. Jedl pomalu, bylo teprve čtvrt na dvě. To je na ulicích míň lidí. I když na Václaváku… Ale ideální to bude tak za hodinu. Ideální. Slova jsou divná věc.

„Je tu volno?“

Sundal aktovku i bandasku na zem.

„Dá se ten guláš jíst?“

„Hm.“ Proč lidi pořád mluví? Myslete na to pořád, nemluvte o tom nikdy! To řekl Churchill… někomu. De Gaullovi. Na začátku války. Jde o to, myslet správně. A pak to správně udělat. Potom, pak už musí jednat oni. Budou. Je to obrovský nátlak.

Zavřel oči a promítl si obsah dopisu.

Jsou to realistické požadavky. Až začne stávka… pokud teda… O tom nesmím pochybovat. To by mě jenom rozhodilo. Dojím ten guláš. Napiju se čaje. Kdybych měl tu skupinu! Jenže skupina je vždycky riziko. Většinou někdo začne mluvit. Řekne to. Třeba v posteli svý holce. Takhle je to bez rizika.

„Ty to nedojíš?“ Zvedl oči.

„No promiň. Já jen, že bych potřeboval ten talíř!“

Rozkrájel poslední knedlík, snědl ho, otřel příbor do ubrousku a podal mu to.

U benzínové pumpy v Opletalově ulici stála škodovka. Čekal, až řidič zaplatí, pak sundal z bandasky víčko.

„To je do auta?“

„Jo. Zkejslo mi.“

„A jak to tam naleješ? Kde stojíš?“

„Tady, u Václaváku.“

„Půjčím ti trychtýř.“

Díval se, jak hladina stoupá. Dopisy už jsou orazítkované. A roztříděné! Na hlavní poště se pracuje rychle. Pumpař zaklapl víčko a vešel do prosklené budky pro nálevku. „Pak mi to přivez.“

Přikývl, podal mu peníze. Dvě hodiny. Nálevku zahodil do koše až na Václavském náměstí. Dvě deset.

Lidí je tu hodně, skoro jak ve špičce. Přešel k Muzeu. Fasáda pořád připomínala. Aktovku položil do prázdné fontány. Sundal si baret, zasunul ho do kapsy bundy. Auta měla zelenou. Rozepnul bundu, svlékl ji a zavěsil na výčnělek ve zdivu rampy. U refýže vedle sochy knížete zastavila tramvaj. Odtrhl z bandasky víčko. Na semaforech se změnila světla.

„Ježíšikriste!“

Ženský výkřik zasvištěl vzduchem jako světlice. Lidé v úleku otočili hlavy. Silnicí pod Muzeem běžel hořící člověk. Ruce měl rozpažené. Běžel pomalu.

Pražané na chodnících strnuli v šoku, pak začali křičet. Výhybkář si strhl služební kožich, v běhu jej otočil rubem, z tramvaje vyskočil průvodčí, auta na křižovatce začala v panice troubit. Výhybkář dostihl běžícího a zezadu na něj těžký kabát hodil. Mladík upadl na dlažbu. Už přibíhali další lidé, skláněli se, pomáhali oheň udusit.

Dokázal jsem to!

Ležel s rozpřaženýma rukama, pokrytý změtí kabátů.

„Co jsi nám to udělal, chlapče?“ vzlykala nějaká žena.

To, co jsem musel. Otočil hlavu k Muzeu. Na chodníku u fontány stále hořel benzín na dlažbě. „Tam je to… aktovka… dopis…“

Slunce v úplňku (2008) - Román Lenky Procházkové zachycuje krátký, ale o to pohnutější úsek československých národních dějin - šest měsíců od srpna 1968 do ledna 1969. Jména a nastíněné charaktery vedlejších postav (Palachových kolegů, kamarádů, všetatských sousedů atd.) jsou z pochopitelných důvodů fiktivní. Jména a charaktery politiků jsou autentické, stejně tak i chronologie a zvraty srpnových událostí. Součástí knihy je Dodatek, v kterém autorka ozřejmuje své oficiální i neoficiální prameny a zamýšlí se nad klíčovou otázkou o skupině dobrovolníků. V Dokumentech je kromě fotografií zařazen i text výzvy Dva tisíce slov Ludvíka Vaculíka, který je v příběhu několikrát zmiňován.

Sledujte další díl investigativního podcastu OČ TU BĚŽÍ již tuto sobotu. Pro sledování je třeba stát se našimi patrony na serveru Patreon, nebo se stát předplatiteli serveru Reportéři on-line.

Expert na digitální sociální inovace, softwarový vývojář a bývalý technický ředitel projektu EU DECODE zaměřeného na blockchainové technologie a vlastnictví dat Denis Roio, známý pod svou hackerskou přezdívkou Jaromil, po více než deseti letech vedení vývoje pro Evropskou komisi zveřejnil podrobnou analýzu technického návrhu evropské peněženky digitální identity (EUDIW).

Referenční rámec architektury EUDI (ARF) byl přitom nedávno schválen formou prováděcího aktu zástupci členských států EU a Evropská komise nedávno ratifikovala jeho přijetí.

Podle Roja dává Evropská peněženka digitální identity základní kanály interakce s klíčovými institucemi, které řídí společnost v EU, fakticky do rukou výrobců mobilních operačních systémů.

“V dnešní podobě ztratila [legislativa] EUDI mou důvěru a nezaslouží si ani tu vaši,” sdělil vývojář.

Odebírání oprávnění

“V zábavných textech propagujících EUDI se často opomíjí skutečnost, že tento systém bude nejen vydávat, ale také odebírat digitální identifikační údaje evropských občanů,” upozorňuje Rojo.

Odebrání je pak dle vývojáře mimořádně choulostivá funkce s obrovskými důsledky. Může jít o odebrání cestovních dokladů, řidičských průkazů, přístupu k bankovním účtům, lékařským předpisům nebo o náhlou nemožnost použít svůj digitální podpis.

V dnešním provedení EUDI se jedná o jediný bod selhání, kde korupce vydavatele může způsobit obrovské škody pronásledovaným menšinám a cílovým subjektům: deleguje vydávání revokací na jediný subjekt, místo aby vyžadoval více schválení kvorem zúčastněných stran, píše Rojo.

Jediná strana či osoba tak může zakázat držiteli EUDIW přístup ke všem těmto službám. Rojo ve své analýze upozorňuje, že to tak být nemusí a že systém odebírání oprávnění lze realizovat pružnějším způsobem, který vyžaduje souhlas více stran.

Riziko pro soukromí

“EUDI ohrozí soukromí občanů, kteří jej používají, kvůli volbě slabých kryptografických algoritmů, které mohou v určitých situacích vést k úniku informací, například v případě tajné dohody mezi vydavatelem a ověřovatelem,” sděluje analýza vývojáře.

Ta se přitom odkazuje na dokument Cryptographers Feedback (Zpětná vazba od kryptografů), který sepsali a podepsali výzkumní pracovníci světové úrovně a vyjádřili v něm vážné obavy ohledně přijaté kryptografie a úrovně ochrany soukromí.

Rok před touto zpětnou vazbou vydala znepokojivou reakci na plány EUDI také Evropská asociace GSM, přičemž obavy, které tehdy vyjádřila, jsou stále aktuální

Problém bezpečnosti

Bezpečnostní model komponenty peněženky EUDI se podle analýzy vzdává použití pokročilé kryptografie, aby byl kompatibilní s rozhraním API ovládaným oligopolem zahraničních společností. Tím předává správu algoritmů EUDI a potenciálně i kontrolu a monitorování všech transakcí společnostem Google a Apple, které údajně nyní vedou každou relaci implementačních aktů.

Podle specifikací technologického návrhu EUDI by implementace peněženek měly také používat hardwarové bezpečnostní moduly (HSM), kdykoli se nacházejí v mobilních zařízeních, což je opatření na ochranu držitelů peněženek před útoky.

Problémem je, že na světě existuje pouze několik modelů mobilních telefonů s certifikovanými HSM, přičemž jsou to pouze extrémně drahé modely vyšší třídy, uvádí analýza.

Problém škálovatelnosti

Jak vyplývá z technického návrhu, systém peněženek digitální identity není škálovatelný, což znamená, že použití zastaralých kryptografických podpisových algoritmů si vynutí vydání několika kopií osvědčení pro každé pověření.

Legislativa EUDI částečně řeší některé problémy s ochranou soukromí za cenu zvýšení provozní složitosti, je to však v míře, která se ve velkém měřítku rychle stane neudržitelnou, uvádí analýza.

Problém zastarávání

Specifikace EUDI se vůbec nezabývá kvantovou bezpečností a nevydává žádné doporučení, jak čelit kvantovým hrozbám. Tato nedbalost způsobuje, že EUDI je již dnes zastaralá, sděluje analýza.

Kvantově bezpečná kryptografie, známá také jako postkvantová kryptografie (PQC), označuje kryptografické algoritmy navržené tak, aby byly bezpečné proti útokům kvantových počítačů, které jsou předvídatelně možné v příštích 10 letech.

Kvantově bezpečná kryptografie je proto obzvláště důležitá pro dlouhodobé ověřovací systémy, jako jsou občanské průkazy nebo řidičské průkazy: s rozvojem kvantové výpočetní techniky se zvyšuje riziko kvantových útoků na současné kryptografické systémy.

Evropské členské státy by měly zajistit, aby jejich data zůstala v bezpečí jak nyní, tak i v budoucnu, zabránit zastarávání a zachovat integritu a důvěrnost citlivých informací, a to začleněním kvantově bezpečné kryptografie do autentizačních systémů, píše Denis Rojo.

Neexistuje žádný model hrozeb

Model hrozeb je zásadní součástí každého projektu zaměřeného na bezpečnost a ochranu soukromí, slouží jako základní rámec, který identifikuje, vyhodnocuje a zmírňuje potenciální rizika a vektory útoku, aby bylo možné předvídat a řešit bezpečnostní problémy již ve fázi návrhu architektury.

Regulační rámce a průmyslové standardy vyžadují model hrozeb jako součást bezpečnostních protokolů nejen kvůli zajištění shody, ale také kvůli sladění s osvědčenými postupy v oblasti řízení bezpečnosti.

Klamavá reklamní kampaň

Dalším problémem je dle analýzy způsob, jakým Evropská komise oznamuje veřejnosti nový “nablýskaný digitální nástroj”, publikuje “tendenční reklamu napříč sociálními sítěmi a pořádá prezentace na roadshow, aniž by měla kritickou představu o dopadu a roli takové technologie ve společnosti”.

Tak by to nemělo být: základem evropské společnosti je sekularizovaný princip racionality, dlouhá tradice epistemologických procesů falzifikace a otevřenost vůči kritice a odlišným názorům, vyjádřil se Rojo.

Marketingová realizace EUDI je údajně těmto principům na hony vzdálená a přibližuje se propagandistickým technikám, které používají totalitní režimy.

Dobrovolnost není zaručena

Používání peněženek digitální identity bude dobrovolné, ale to podle vývojáře neřeší problém, že je EUDI chybný systém. Nedává to také žádnou záruku, že se používání peněženek nikdy v budoucnu nestane povinným.

“Nejvíce mě pak znepokojuje povýšený přístup odborníků zapojených do tohoto procesu, z nichž někteří euforicky, téměř hystericky oslavují EUDI jako úspěch, jiní mlčky přihlížejí vývoji něčeho, co podle mých předpovědí bude pro Evropu trapnou katastrofou, nebo v nejlepším případě přerušeným projektem, který už stál více než sto milionů eur a stále se víc a víc prodražuje,” sdělil Denis Rojo.

Psali jsme také:

Reportéři on-line

Lidé mají právo lhát o svém jménu. Prezentace o zavádění digitální identity v EU

Zavádění digitálních identit je celosvětově na vzestupu. Evropský parlament schválil legislativu eIDAS, která má do roku 2026 vytvořit univerzální platformu pro identifikaci, autentizaci a přenos oso…

Listen now

12 days ago

Krize, kterou procházela celá země, byla komplikací, ale i výzvou pro média. Ta měla plnit v té době svou nejdůležitější úlohu - informovat objektivně občany. Jak se s tímto úkolem novináři vypořádali? Jak probíhaly investigace během pandemických opatření?

V následujících čtyřech epizodách OČ TU BĚŽÍ se podíváme do redakční kuchyně CNN Prima News a na pozadí dvou politických kauz. Ale náš příběh musíme vyprávět od začátku...

👉 Epizoda #03 CNN PRIMA NEWS popisuje počátky vysílání této zpravodajské stanice, vnitřní politiku při tvorbě pořadů, vztahy s vládními politiky a další.

Read more

Společnost Meta vlastnící platformy Facebook a Instagram oznámila své plány na “obnovení svobody projevu” a zavádí nová pravidla pro moderování obsahu.

Joel Kaplan, ředitel pro globální záležitosti společnosti Meta, se vyjádřil, že se moderace obsahu Metou stala příliš restriktivní a často se dopouštěla chyb.

Přestože generální ředitel Mety Mark Zuckerberg sdělil, že se společnost “vrací ke svým kořenům“ a zaměří se na otevřenou diskusi, nová pravidla naznačují, že omezení svobody slova zůstane na Facebooku a Instagramu zachováno.

Aktualizované pokyny definují zakázaný obsah jako:

1. dehumanizující projevy (přirovnávání ke zvířatům nebo patogenům),

1. tvrzení, že určité skupiny ovládají finanční, politické nebo mediální instituce,

2. obvinění ze závažné nemorálnosti nebo trestné činnosti (označení někoho za teroristu nebo pedofila),

3. zesměšňování údajných obětí trestných činů z nenávisti,

4. používání cílených urážek nebo vyjadřování škodlivých přání (přání, aby někdo onemocněl nějakou nemocí nebo zažil katastrofu),

5. výrazy typu „chce se mi z někoho zvracet“, pokud jsou zaměřeny proti osobám na základě chráněných charakteristik,

6. výroky, které podporují vyloučení nebo segregaci, jako je například odepření přístupu do prostor, na pracovní místa nebo do sociálních služeb

7. urážky založené na charakteru, duševních schopnostech nebo fyzické hodnotě, ačkoli jsou stanoveny určité výjimky pro urážky na základě pohlaví ve specifických kontextech, jako je například romantický rozchod.

Výjimky z pravidel

Obvinění z duševní nemoci nebo abnormality jsou povolena, pokud jsou založena na pohlaví nebo sexuální orientaci, s odůvodněním, že odrážejí politický a náboženský diskurz. Stejně tak je povoleno vyloučení na základě pohlaví v prostorách, jako jsou toalety nebo sportovní ligy.

Spolupráce s novou administrativou

Kaplan naznačil spolupráci s nastupující Trumpovou administrativou. Meta sice uvolní omezení v politicky citlivých tématech, jako je imigrace a genderové otázky, ale v jiných oblastech bude i nadále uplatňovat přísná omezení.

Psali jsme také:

Reportéři on-line

Facebook zcenzuroval odhalené chyby ve studiích Pfizeru

Redaktoři renomovaného lékařského časopisu British Medical Journal (BMJ) odhalili řadu špatných postupů v klinických studiích vakcíny od společnosti Pfizer. O celé kauze informoval mimo jiné časopis …

Read more

3 years ago

Read more

Lea Petrášová stojí za mobilní aplikací Vexl, která umožňuje přímé a diskrétní obchodování s bitcoinem. Její vášní je soukromí a bezpečnost v digitálním světě a je aktivní členkou celosvětové bitcoinové komunity.

Leo, která vlastnost bitcoinu Tě přilákala k tomuto podnikání?

Určitě je to oddělení peněz od státu a státní moci. Hodně cestuji a měla jsem možnost na vlastní oči vidět, jak moc může stát svým občanům ublížit, když používá peníze jako nástroj manipulace. Bitcoin, a zejména bitcoin bez KYC, je dokonalým nástrojem ochrany před totalitními režimy, k zachování finanční suverenity a v dlouhodobém horizontu i kupní síly.

Můžeš vysvětlit, co je to KYC a v čem je lepší vlastnit bitcoin bez KYC?

KYC je dotěrná praxe vyžadovaná bankami (a stále častěji i dalšími institucemi), které podmiňují možnost využívat jejich služby tím, že se musíte identifikovat, konkrétně předáním nejrůznějších osobních údajů, od kopie pasu až po účet za elektřinu a bankovní výpisy.

Tato praxe je sama o sobě velmi problematická, zejména z hlediska ochrany soukromí a bezpečnosti: málokdo si uvědomuje, že v okamžiku, kdy někomu předáte takto citlivé údaje, začnou žít vlastním životem a vy se vzdáváte jakékoli kontroly nad tím, jak a k čemu jsou používány. Nejenže jsou někdy takové databáze ukradeny a následně zneužity různými kyberzločinci, ale obvykle s nimi tyto instituce dále obchodují.

V širším slova smyslu, v kontextu bitcoinu, pak můžeme hovořit o KYC a non-KYC bitcoinu.

Mnoho lidí si myslí, že KYC bitcoin je nějaký druh bitcoinu, na kterém je napsáno jméno a adresa jeho držitele. To je však mylná představa - bitcoin je bitcoin a bitcoinový blockchain (sdílená účetní kniha bitcoinu, pozn. red.) se o vaši identitu nestará.

Koho to ale zajímá, jsou tyto finanční instituce a banky. Záznam KYC je tedy záznam o tom, kde, jak a za jakou cenu jste bitcoin koupili nebo prodali, včetně toho, jak jste s ním nakládali. To je obzvláště problematické, protože tyto instituce jsou notoricky známé tím, že nejsou schopny tyto citlivé údaje řádně chránit. Myslím, že rizika jsou zřejmá. Nabízím analogii: pokud máte doma cihly zlata, také si informaci o tom nepíšete na zvonek.

Většina uživatelů si rizika neuvědomuje a pak se stává obětí finančních podvodů nebo v horších případech phishingových kampaní, při kterých lidé přijdou o své úspory.

Co v tomto kontextu lidem nabízí Vexl?

Již delší dobu si všímáme, jak se s profesionalizací našeho odvětví stále více prosazují služby, jejichž využívání je spojeno s přísným KYC. Byli jsme si vědomi potřeby alternativy, ale všechna ostatní řešení, která již byla na trhu, přinášela další problémy a rizika.

Vexl vznikl jako alternativa pro uživatele, kteří nechtějí hazardovat se svou bezpečností a jistotou.

Je to vlastně sociální síť, která umožňuje najít protistranu buď pro výměnu bitcoinů za fiat, nebo pro nákup různých služeb a produktů za bitcoiny. Oproti ostatním službám je Vexl výjimečný tím, že takové obchody probíhají pouze v bezpečném prostředí mezi vašimi přáteli a přáteli jejich přátel, aniž by o tom věděl kdokoli jiný, včetně nás jako poskytovatele platformy.

Proč je Vexl neziskový a co je zárukou jeho dlouhodobé udržitelnosti?

Vexl byl vytvořen jako dar komunitě. Udělat Vexl zdarma bylo logické rozhodnutí - chtěli jsme, aby peer-to-peer bitcoin bez KYC byl dosažitelný pro každého. K používání Vexlu nepotřebujete nic víc než chytrý telefon.

Z mého pohledu je nejvyšší zárukou dlouhodobé udržovatelnosti otevřený zdrojový kód Vexlu.

Vexl je software s otevřeným zdrojovým kódem - kdokoli si jej může najít na internetu a spustit. Byl již vyvinut a nemůže být „nevyvinut“. Pokud z jakéhokoli důvodu nebudeme schopni pokračovat v jeho provozu, může si kdokoli vzít jeho kód a pokračovat v jeho vývoji, distribuci a používání.

Setkáváte se s nějakými pokusy společnosti Apple nebo Google o regulaci?

S cenzurou ze strany těchto obchodů se setkáváme dlouhodobě, abych byla konkrétní, je to hlavně Apple, který nás ze svého obchodu několikrát vyhodil. Je to samozřejmě problematické - přístup k aplikacím přes oficiální obchody je nejjednodušší způsob, jak se k aplikaci dostat, zejména pro běžné uživatele. Ale je to technický problém, který má technické řešení, i když samozřejmě ne tak uživatelsky přívětivé jako přítomnost v oficiálních obchodech s aplikacemi.

Je vůbec reálné Vexl nějak regulovat?

Je vůbec možné skutečně regulovat open source software? Teoreticky ano, prakticky, jak jsem již naznačila, pokud bude o Vexl zájem, jsem si jista, že jeho uživatelé najdou způsob, jak jej provozovat.

Pohybuješ se mezi krypto-lidmi a znáš celou komunitu krypto anarchistů. Jak bys tuto komunitu definovala? Co tyto lidi spojuje a v čem se naopak uvnitř ta komunita rozpadá na různé skupiny?

Tato skupina je opravdu nehomogenní, ale jako společný jmenovatel mají všichni to, že si hluboce váží práva na individuální suverenitu nejen v online, ale i offline prostoru. Mohou se lišit v tom, co to v praxi znamená a jak toho lze dosáhnout.

Dlouhodobé působení v takové skupině pro mě bylo velkou lekcí, zejména pokud jde o vnímání vztahů. Velkým formativním prvkem pro mě bylo uvědomění si, že je možné mít s někým hluboké spojení ve vnímání světa a života, aniž byste se osobně znali, nebo dokonce znali svá skutečná jména.

Setkáváš se s negativními reakcemi starší generace na širokou bitcoinovou komunitu? Občas jste popisováni jako sobečtí individualisté nebo věční nomádi, kteří postrádají vztah k národním tradicím. Jak to vnímáš ty?

Počet uživatelů bitcoinu se odhaduje na desítky milionů lidí, mám problém mluvit o homogenní bitcoinové komunitě. Bitcoin už dávno nevyužívají jen kryptoanarchisté a digitální nomádi, dnes slouží jako brána ke svobodě pro africké země, prostředek pro převody peněz pro nespočet zemí třetího světa, rezervní aktivum pro firmy nebo úspory pro lidi, kteří se nechtějí nechat okrádat tištěním peněz na Západě.

Co bys doporučila lidem, kteří chtějí pochopit celou tuto bitcoinovou kulturu?

Doporučila bych rozšířit svou pozornost. V bitcoinu se dějí obrovské věci, a to celosvětově.

Pokud se někdo zajímá o bitcoin jako nástroj pro lidská práva a svobodu, doporučuji knihu Alexe Gladsteina Check your financial privilege, která podrobně popisuje, jak bitcoin pomáhá lidskoprávním aktivistům a disidentům od Afghánistánu přes Kubu až po Salvador.

Zejména těm, kteří vnímají bitcoinery jako sobecké individualisty, doporučuji projít si stránku Geyser.fund, což je vlastně globální bitcoinový HitHit.

Dalším zajímavým trendem v komunitě je propojení bitcoinových mikroplateb s necenzurovanou sociální sítí Nostr, kde mohou být uživatelé za kvalitní příspěvky dokonce odměňováni mikroplatbami v bitcoinech. Dalším příkladem je tzv. value4value podcasting, kde je tvůrce za svou práci odměňován přímo posluchači v bitcoinech, což mu umožňuje zachovat si nezávislost a zároveň ho motivuje k tvorbě co nejkvalitnějšího obsahu.

V českém jazyce slouží jako skvělý odrazový můstek k pochopení této komunity bitcoinový kanál a podcast Stackuj.cz Josefa Tětka nebo se přijďte podívat na českou stage největší evropské bitcoinové konference BTC Prague.

Jaké jsou v současnosti největší výzvy pro bitcoin?

Vidím dvě, které spolu úzce souvisejí. Ta, která mě trápí méně, je postupující adopce bitcoinu ze strany státu a institucí. Na té v zásadě není nic špatného. Ale obávám se, že v budoucnu bude bitcoin dominovat a kvůli kontrole a regulaci bude pro běžného člověka nemožné bitcoin vůbec získat bez KYC a do vlastní úschovy.

Druhá obava mě znepokojuje mnohem víc: obávám se, že uživatelům a komunitě to bude jedno a vymění nestátní peníze a finanční suverenitu za pohodlí vykoupené kontrolou.

Jak si představuješ ideální budoucnost bitcoinu? Pro sebe osobně i globálně?

Žádnou budoucnost si nepředstavuji, myslím, že je to zbytečné. Historie se neplazí, historie skáče. Netroufám si předpovídat, kterým směrem skočí nejblíže. Když už, tak cítím velkou zvědavost na budoucnost. Nejdůležitější pro mě je trénovat a rozšiřovat svou adaptabilitu a opcionalitu. Bitcoin bez KYC pro mě v obou případech hraje klíčovou roli.

Lea Petrášová se na vysoké škole věnovala skandinávským studiím, její profesní kariéra je však úzce spojená s moderními technologiemi. Má více než desetiletou praxi ve světě vývoje softwaru, několik let působila ve vývojářském studiu Topmonks, kde rozjela i blockchainovou divizi. Od léta 2021 se jako ředitelka a spoluzakladatelka věnuje startupu Vexl ze skupiny SatoshiLabs.

Psali jsme také:

Reportéři on-line

Juraj Bednár: Kvalitní peníze mohou hacknout lidské sobectví

Podnikatel a programátor Juraj Bednár sám o sobě otevřeně říká, že je milovník svobody a hacker. Dle Juraje se hacknout dají všechny aspekty našeho života: ekonomika, lidsk…

Read more

a year ago · Cecílie Jílková

Tato přednáška poskytuje analýzu základní technologie a dopadu těchto systémů na každodenní soukromí. Poskytuje přehled navrhované technické architektury a zpětnou vazbu pro návrh technologického řešení vlastních peněženek pro občany.

Pseudonymy by měly být možností lhát o svém jménu

“Máme tu obrovské riziko, že bychom mohli dojít snadno k internetu, který bude zcela bez pseudonymů,” říká Thomas Lohninger.

Ačkoli schválená legislativa přisuzuje právo na pseudonymitu, návrh technologického řešení a prováděcí akty to údajně zatím nezohledňují.

“Pseudonymy by skutečně měly být možností lhát o svém jménu vždy, když osoba, která se ptá, nemá zákonnou povinnost vás identifikovat. Takže když se banka ptá na vaše jméno, jste povinni ho prokázat. Ale pokud to dělá Facebook, měli byste mít možnost sdělit "Mickey Mouse" a nemělo by být možné to odlišit od skutečného jména. To ale v současné době v implementaci není a my se domníváme, že tam je největší rozdíl mezi legislativou a reálnou peněženkou, kterou pak budeme používat. Proto se musíme v technologii vrátit k pseudonymům a znovu projednat tyto základní funkce.

Do pilotních projektů se zapojil Avast a CZ.NIC

Prováděcí akty předepisují technické specifikace a vnitřní fungování digitální peněženky, jejíž vývoj bude mít každý členský stát na starosti samostatně. Podle vyjádření agentury DIA není ještě jasné, která firma dostane možnost vyvíjet českou verzi této digitální peněženky. Pilotních projektů se však dle informací společnosti Bankovní identita a.s. účastní společnosti CZ.NIC, Aricoma a.s., Digitální a informační agentura (DIA) a Ministerstvo zdravotnictví. Na internetových stránkách jednotlivých pilotních projektů figuruje také jako partner ÚZIS a americká společnost Gen Digital, pod kterou spadá česká společnost Avast.

Přednášející:

Thomas Lohninger pracuje pro nevládní organizaci epicenter.works, která se zabývá digitálními právy a prosazuje silné soukromí v nařízení eIDAS. Je členem Ad Hoc poradenské skupiny pro Evropskou komisi ve věci digitálních identit a členem poroty SPRIND Funke na téma EUDI WALLET Prototypes.

Anja Lehmannová je profesorkou kryptografie na Hasso-Plattner-Institutu na Postupimské univerzitě se zaměřením na vývoj technologií pro posílení soukromí, zejména umožňujících autentizaci zachovávající soukromí. Je členkou poroty SPRIND Funke na téma EUDI WALLET Prototypes a od října 2024 také podporuje projekt SPRIND EUDI na integraci důkazů nulové znalosti.

Zdroj: CCC.de

Titulky: redakce

Související články:

Reportéři on-line

Evropská digitální peněženka stále ohrožuje právo na soukromí občanů EU

Evropská komise, Parlament a Rada se ve čtvrtek 21. listopadu shodly na znění prováděcích aktů legislativy eIDAS, čímž začala běžet dvouletá lhůta, v níž mají evropští občané …

Read more

2 months ago · Cecílie Jílková

Popis vnitřního prostředí České televize, kde pracovala oceňovaná novinářka více než dvacet let, vynáší na světlo vazby a procesy, které postupně vedly k politicky účelově natáčeným kauzám anebo naopak k úplnému zastavení některých klíčových vyšetřování.

Chcete sledovat další díly podcastu OČ TU BĚŽÍ každý týden? Staňte se našimi podporovateli - tzv. patrony. Klikněte na tlačítko “Subscribe now” a zvolte výši předplatného. Minimální částka přeplatného za OČ TU BĚŽÍ je 7 dolarů měsíčně (cca 190 kč).

Subscribe now

Děkujeme, že chcete podpořit nezávislou a objektivní investigativní žurnalistiku.

Překlad původního článku ze serveru reclaimthenet.org

Jak jsme očekávali, přestože odpůrci upozorňovali, že Úmluva OSN proti kyberkriminalitě musí mít užší oblast působnosti, silnou garanci zachování lidských práv a musí být jasněji definována, aby nedocházelo k jejímu zneužívání - Valné shromáždění OSN po pěti letech tahanic mezi různými zainteresovanými stranami dokumenty 24. 12. 2024 přijalo.

Nyní je na členských státech OSN, aby smlouvu nejprve podepsaly a poté ratifikovaly. Smlouva vstoupí v platnost tři měsíce poté, co tak státy učiní.

Byrokracie OSN je s tímto vývojem spokojena a označuje úmluvu za „přelomovou“ a za „historickou“ globální smlouvu, která zlepší přeshraniční spolupráci v boji proti kyberkriminalitě a digitálním hrozbám.

Kritici však tvrdí, že obětí smlouvy se může stát svoboda slova a lidská práva, neboť různí členové OSN přistupují k lidským právům a soukromí značně odlišně - zatímco smlouva nyní svým způsobem „standardizuje“ vyšetřovací pravomoci orgánů činných v trestním řízení napříč státy.

Někteří kladou značný důraz na to, jak by „autoritářské“ země (smlouvu navrhlo Rusko s Čínou, pozn. red.) mohly zneužít tento nový nástroj určený k boji proti trestné činnosti na internetu - ve skutečnosti se však tato obava týká každé země, která smlouvu nakonec ratifikuje.

Dalším bodem kritiky je, že členové OSN již jednotlivě mají zákony, které se zabývají stejnou problematikou, takže úmluva je zbytečná - ledaže by měla rozšířit některé z těchto autoritářských pravomocí na země, které je formálně nemají a nemohou je z politických důvodů napřímo přijmout doma.

Vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci bez hlasování - poté, co se na textu předtím dohodli vyjednavači -, není bezprostředně jasné, kolik zemí by ji příští rok podepíše a ratifikuje jako právně závazný dokument.

Mezitím mluvčí generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese označil smlouvu za „projev multilateralismu“.

Tam, kde odpůrci vidí potenciál pro nedemokratické praktiky přelévající se přes suverénní hranice, hovoří zástupci OSN o „bezprecedentní platformě pro spolupráci“, která umožní agenturám vyměňovat si důkazy, vytvořit bezpečný kyberprostor a chránit oběti trestných činů, jako je sexuální zneužívání dětí, podvody a praní špinavých peněz.

A tvrdí, že toho všeho bude dosaženo „při ochraně lidských práv online“.

Čtěte související:

Reportéři on-line

Úmluva OSN o kyberzločinu je hrozbou pro svobodný svět, tvrdí více než sto organizací

Výbor OSN schválil text Úmluvy o boji proti kyberkriminalitě. Organizace na ochranu lidských práv a odborníci na informační technologie to označili za hrozbu pro demokracii a svobodný svět…

Read more

4 months ago · Cecílie Jílková

Reportéři on-line

Cecílie Jílková: Proč se BIS odstěhovala do Ruska?

Vše začalo rezolucí OSN nazvané "Boj proti využívání informačních a komunikačních technologií pro kriminální účely", kterou v roce 2019 iniciovaly Rusko, Čína a další země, kromě jiných Írán, Egypt, Súdán a Uzbekistán. Návrh vycházel z již existující Budapešťské úmluvy o kybernetické kriminalitě z roku 2004, ovšem navíc obsaho…

Read more

4 months ago · Cecílie Jílková

Dobiášová v České televizi pracovala více než dvacet let, než se v důsledku nemožnosti dokončit vyšetřování kauzy kupčení s městskými pozemky rozhodla instituci opustit.

V novém podcastu, který hostují platformy Patreon a Echo Prime, vypráví Dobiášová také o zastrašování novinářů lobbisty a šikaně ze strany šéfredaktora, která údajně dovedla jednoho ze zaměstnanců k léčbě na psychiatrii.

Slabiny českého mediálního prostředí

První epizoda popisuje vazby a procesy, které postupně vedly k politicky účelově natáčeným kauzám anebo naopak k úplnému zastavení některých klíčových vyšetřování v České televizi.

Druhá epizoda podcastu pak objasňuje novinářské postupy během vyšetřování, ale také vynáší na světlo způsoby nátlaku vyšetřovaných aktérů na Českou televizi i samotné novináře. Okolnosti kontroverzních kauz Lysolaje a Dozimetr odhalují hlavní slabiny českého mediálního prostředí.

Pilotní díl podcastu OČ TU BĚŽÍ mohou zdarma shlédnout diváci, kteří se zaregistrují, na platformě Patreon. Další epizody jsou pak již pouze pro členy s předplatným.

Trumpovo první vítězství v amerických prezidentských volbách v roce 2016 a překvapivé hlasování Velké Británie o vystoupení z Evropské unie přiměly debatéry z řad elit na obou stranách Atlantiku hledat vysvětlení. Volba padla na sociální média, píše Laurie Clarkeová v deníku Politico.

„Všichni říkali, že za to mohou technologie,“ sdělil Reece Peck, docent žurnalistiky a politické komunikace na City University of New York. „Na vině jsou prý algoritmy.“

V případě brexitu se argumentovalo tím, že voličům vymyla mozky podivná firma Cambridge Analytica, u Trumpa to pak údajně byli ruští trollové.

“Následovalo téměř deset let znepokojování nad dezinformacemi, kdy se zákonodárci trápili nad tím, které myšlenky by měly platformy sociálních médií šířit, a lomili rukama nad tím, jak toto vše nenávratně rozkládá základy společnosti,” píše Clarkeová.

V boji proti dezinformacím pak prý vznikl průmysl nevládních organizací, kterému se někdy přezdívá „Big Disinfo“. Trumpovo nové vítězství však narativ nebezpečných dezinformací ukončí, domnívá se Clarkeová.

Krize v oboru dezinformací

V současné době dochází ke „krizi v oboru dezinformačních studií“, oznámil říjnový článek v časopise Harvard University's Misinformation Review.

Autoři píší, že „již téměř deset let“ jsou dezinformace hlavním předmětem zájmu politických elit, neziskových organizací a médií. Navzdory tomu „se někdy může zdát, že se obor nepřiblížil k zodpovězení základních otázek o reálných dopadech dezinformací, jako je vliv na volby nebo na extremismus a radikalizaci“.

Spolu s tím, jak roste skepse vůči vakcínám, a nadále prudce klesá důvěra v média, začínají výzkumníci dezinformací zpochybňovat užitečnost svého oboru.

„Ačkoli jsou zavádějící informace rozšířené a škodlivé, nemůže existovat - přesněji řečeno, neměla by existovat - věda o zavádějícím obsahu,“ napsal na svém Substacku Dan Williams, docent filozofie na univerzitě v Sussexu.

Pokoušet se měřit vystavení lidí klamavému obsahu nebo jejich „náchylnost“ k němu je chybné, sdělil. „A je krajně zavádějící delegovat určování, která pravdivá tvrzení jsou zavádějící, na třídu odborníků na dezinformace.“

„Výzkumníci dezinformací nepřekročili stranický původ dezinformačního diskurzu a nevyvinuli nestranný a spolehlivý postup pro oddělení dezinformací od pravdivých informací,“ napsal v roce 2023 Joseph Uscinski, profesor politologie na Miami University.

V srpnu loňského roku poslal Mark Zuckerberg republikánským kongresmenům dopis, v němž vyjádřil lítost nad tím, že Meta vyhověla tlaku Bidenovy administrativy na cenzuru obsahu souvisejícího s Covidem-19.

Odpor Elona Muska k moderaci obsahu na X dle Politica také urychlil změnu průmyslových standardů a přispěl k tomu, že ostatní platformy omezily kontrolu obsahu. Zastánci důrazného moderování obsahu tyto změny kritizovali.

Clarkeová připomíná, že hlídání politických projevů bylo vždy kontroverzní.

“Když byl profil Donalda Trumpa poprvé odstraněn z Facebooku, mnoho světových lídrů tento krok odsoudilo jako cenzuru. A někteří vědci poukazovali na to, že kořeny Big Disinfo, ukuté v partyzánské vzpouře proti Trumpovi, vedly k do očí bijícím jednostranným omezením svobody projevu.”

Vnitřní klima v České televizi

Popis vnitřního prostředí České televize, kde pracovala oceňovaná novinářka více než dvacet let, vynáší na světlo vazby a procesy, které postupně vedly k politicky účelově natáčeným kauzám anebo naopak k úplnému zastavení některých klíčových vyšetřování.

Slabiny současných médií

V dalších dílech podcastu se pak autorky postupně dostanou skrze vyprávění na sebe navazujících kauz odhalujících slabiny současného mediálního prostředí až do současnosti a na platformě Patreon poskytnou prostor pro poptávky veřejnosti po investigaci aktuálních kauz.